Širší společenství

25.9. v 16:05

Já jsem byl roky praktikantem Minaříkovy přímé stezky. Dalo mi to hodně! Ale taky je pravda, že v poslední době se přikláním spíš k té lodi, jak to říkal dnes Petr. Akorát je otázka, jaká loď by to měla být. Asi ne jakákoliv. Je nutné si vybírat. Podle jakých kritérií si ji mám vybrat? Tohle mi v té přednášce chybělo.

Ruda Froněk

25.9. ve 12:25

Já to spíš vnímám tak, že prostě jsem u moře a jsou kolem mně lidi, kteří to taky vidí. Nepotřebují toužit po moři, spíš ho potřebují nějak zvládnout, když už se nějak jejich života dotýká. A tam je spolupráce při stavbě lodi spíš jakousi nevyhnutností, kterou si vlastně vyžádala skutečnost. A pak jsem vděčný za lidi kolem, kteří mají zájem budovat podobné plavidlo jako já

Miloš Mášik

11.9. ve 21:58

Nejdeš Petře až do extrému? Přece pomoc někomu blízkému je eticky v pořádku, ne? A energie boží snad je k dispozici člověku víc, když se na ni naladí? To asi není o protekcionismu.

Jindra Pospíšil

30.8. v 08:37

Já bych o spokojenosti a štěstí docela rád podiskutoval. Vidím to jinak. Podle mně to nabídnuté vysvětlení ve Středníku vlastně znejasňuje. Já vnímám spokojenost jako něco, co pramení z pocitů a přemýšlení to jenom dolaďuje. No a se štěstím to vidím naopak. Podle mně štěstí pramení z přemášlení a pocity ho jenom dolaďují. Z toho plyne, že spokojenosti lze takhle dosáhnout poměrně snadno. Pokud mě nic nebolí, primárně se cítím dobře a nepřemýšlím o tom nějak negativně, nebo vůbec nepřemýšlím, jsem spokojen. Ale jakmile vnesu do toho přemýšlení a hodnocení, tedy jsem jako Bůh, mohu být snadno vyhnán z ráje. Přemýšlení snadno zapne nějaké očekávání a to se srovnává s hodnocením. No a výsledkem je pak nějaká úroveň štěstí. Štěstí se tak dá vyjádřit dokonce vzorcem : Úroveň štěstí se rovná očekávání lomeno výkon. Z toho je pro mně jasně patrný rozdíl mezi spokojeností a štěstím. Ale určitě je to zapeklitý úkol rozeznat je protože spokojenost a štěstí se hodně překrávají. Určitě to nejsou moje myšlenky. jenom si nepamatuji, kde jsem se s tím setkal. Jenom mě to oslovilo a začal jsem to jednoduše užívat ve svém životě. Výsledkem bylo, že jsem přestal hledat moc štěstí, spokojím se se spokojeností. A k té se umím dopracovat i bez nějakého výkonu nebo aktivity vůbec :-)

Miloš Mášik

14.8. v 17:20

Právě dneska je pro mě velice jedoduché odpovědět. Dnes probíhá příprava ubytování pro religionisty, kteří přijedou ke mně na návštěvu v pátek. Religionistika je pro můj život něco velmi významného, takže tak :-)

Miloš Mášik

8.8. v 09:09

Zbavování se věcí je mojí agendou už několik let. No a jak jsem pokročil? NIJAK... jsem jak starý člověk, který se třese o veteš, protože to přece může být ještě užitečné. Vůbec netuším, jak a co konkrétně provedu. Vím jen, že musím odstěhovat z místa, kde bydlím a čím méně věcí si odnesu, tím méně místa budu pak potřebovat. Ale stále je to jenom v teoretické rovině. Ani nevím, co dnes vyhodím a přitom toho mám... No děs je pro mě tohle téma ale stále velmi aktuální

Miloš Mášik

17.7. ve 21:04

Pokořuji (se) každý den. Každý den jsem rád, že jsem se probudil a pokořil třeba smrt. Pokořil jsem i sám sebe tím, že jsem překonal strach z toho, že zavřu oči. Že jsem pokořil vlastní strach z blízké budoucnosti...

Petr Hofman

17.7. v 19:15

Já mám pokořování hodně. Spíš by u mě byla zajímavější otázka co pokořím já. A tam je mi jasné, že potřebuji pokořit mé nedostatky. Ale nejvíc mě stejně zajímá prostor mimo pokory. Pokora potřebuje srovnání něčeho k něčemu, že něco je větší než něco jiného. Tedy je nutno mít aktivní ego. Ale když se mi povede nevířit přemýšlení, tak zanikne srovnávání i potřeba pokory. Vše jedno pak jest. Nastane boží klid a vše je jak je.

Miloš Mášik

17.7. v 11:30

Dnes vysílání pronásledovaly technické potíže, takže mělo zpoždění, ale povedlo se.

petr samojský