Je již třetím v řadě víceletých projektů, v nichž pracujeme s lidskou spiritualitou. Tentokrát je středobodem našeho zájmu domov, tedy místo či místa, k nimž se vztahujeme s nejvyšší intenzitou vazeb, jakou si může člověk k nějakému prostoru vytvořit. Domov ve své podstatě ideálně slučuje pasivní i aktivní princip, na jedné straně je symbolem nejniternějších klidových spočinutí, na straně druhé zároveň aktivátorem našeho tvůrčího potenciálu. Je to místo, kde člověk nabírá sílu, na níž záleží, jak bude realizovat své cíle, představy a tužby. Domov proto hodně ovlivňuje také naši spiritualitu.

Nejčastěji si pod pojmem domov představíme jedno konkrétní místo, ovšem mívá samozřejmě i mnohem širší rozměr. Domovem nám může být část krajiny, naše země, náš kontinent – a stále ve stejném smyslu: je to něco, co nám dává pocit zázemí a bezpečí. Intenzivně prožívaný pocit domova je důležitým předpokladem pro dobrý život. Naopak, chybí-li člověku toto ukotvení, je pro něj mnohem těžší být vyrovnanou a spokojenou bytostí a tento nerovnovážný stav se může stát příčinou leckterých zlých činů.

Domov ovšem nemůže existovat sám od sebe, domov existuje jen tehdy, když ho sami aktivně vytváříme a neustále cizelujeme. K nazvání domovem nestačí čtyři stěny a střecha, to je pouhý příbytek. Místo se domovem se stává teprve tehdy, když je do něho vložena lidská energie, jak fyzická, tak duševní.

A velmi podobné je to s krajinou, ani ta se v určitém smyslu neobejde bez interakce s člověkem. Známý britský historik a myslitel Simon Schama tento přístup velmi přesně vystihl, když uvádí, že „[K]rajiny jsou na prvním místě kulturním jevem, nikoli přírodním; jsou to konstrukty imaginace projektované do dřeva, vody a kamene.“ (Krajina a paměť, Praha: Argo, Dokořán 2007, s. 65.) Vnímáno z této perspektivy, mají k sobě domov a krajina velice blízko. Oboje člověk obývá, svůj domov (zhmotnění svých vizí, odraz své osobnosti) umisťuje do krajiny, k níž má analogické vazby a v ideálním případě jsou (přesněji řečeno měly by být) tyto tři fenomény – člověk, jeho domov a krajina, v níž se nalézají – v harmonii. Jen stěží se domov hledá či utváří v krajině, která je člověku lhostejná nebo nesympatická. Pak to bývá spíš boj, násilné dobývání doprovázené destrukcí, než smysluplná tvorba s citlivým nalézáním vazeb a vztahů.

Lidským vnímáním domova v krajině a zpětně jejich působením na člověka se chceme v tomto projektu zabývat a rozkrývat, co je v nich pro nás zásadní a cenné.