Unitářství

Unitářství má své kořeny už  v 16. století, kdy se formovalo jako jeden z reformačních proudů. Jako unitáři byli označováni ti zastánci reformace, kteří trvali nejen na reformaci církevních praktik a učení, ale i na novém, objektivnějším přístupu k bibli. Odmítali zejména tradičně přijímanou teorii o Bohu ve třech osobách, jež není podložena ani biblí, ani tradicí původního křesťanství. Od tohoto postoje je také odvozen termín unitářství. Za své radikální názory byli tehdy pronásledováni, ale přesto v různých evropských zemích centra tohoto duchovního hnutí zůstala. Kontinuálně se vyvíjela zejména v Sedmihradsku a na Britských ostrovech, v nichž také nejdříve dorostla do institucializované podoby. (V Británii roku 1774, v Sedmihradsku mnohem dříve, již 1568, ovšem zde byla tato církev později mnohokrát pronásledována a zakazována.) Základy, na něž bylo později snadné navázat, existovaly také v Polsku a českých zemích.

Pojem unitář, unitáři byl nejprve používán pouze v soukromé korespondenci, od druhé poloviny 17. století se pak vyskytoval i v tištěných textech (v Anglii například v letech 1665 a 1673). Za první užití přímo v názvu knihy (což vyžadovalo velkou odvahu, neboť se tehdy jednalo o propagaci kacířství) se uvádí rok 1687 a spis A Brief History of the Unitarians, Called Also Socinians, jehož autorem byl Stephen Nye).

V pozdějších dobách se unitáři stále více otevírali poznatkům vědy a výsledkům lidského bádání a mnozí z nich byli i známými průkopníky ve vědních oborech, politice i sociální oblasti. Ve druhé polovině 18. století se tento náboženský proud dostával s britskými emigranty do Ameriky, kde vzápětí nabíral na síle a kde má dodnes největší zázemí. Během první třetiny 20. století se mnoho unitářských skupin ve světě stalo liberálními do té míry, že se přestaly identifikovat jako křesťanské, aby se více otevřely a své členy názorově nesvazovaly.

V českých zemích působí unitáři díky Norbertu Fabiánu Čapkovi jako státem registrovaná náboženská společnost od roku 1930.

V současnosti chápeme unitářství jako svobodomyslnou víru, povzbuzující člověka k sebepoznávání a sebezdokonalování i k práci pro lepší svět, nabízející inspiraci ke stále pokračujícímu hledání a nacházení hodnoty a duchovní hloubky života. Unitáře nesjednocuje následování kréda nebo identita odvozená od dávných událostí a nauk, nýbrž chápání náboženství ve smyslu stále pokračujícího hledání. Spíš než specifická nauka, teorie či systém nás sjednocují principy víry.

České unitářské společenství svou činnost odvozuje od devíti základních principů přijatých Sněmem NSČU v roce 2004:

1. Svoboda svědomí a přesvědčení.
2. Tolerance a porozumění druhým.
3. Používání kritického rozumu i v náboženství.
4. Harmonický rozvoj osobnosti.
5. Soucítění, rovnost a spravedlnost v mezilidských vztazích.
6. Respektování hodnoty a důstojnosti každého člověka.
7. Pomoc druhým a sociální odpovědnost.
8. Úcta k životu a přírodě.
9. Demokratický způsob rozhodování.

O unitářských principech i o unitářství se dozvíte více na stránkách NSČU. Rádi Vám rovněž poskytneme i další informace o unitářské spiritualitě, historii, způsobu života i o dalších věcech, které Vás budou zajímat.


 

Obec širšího společenství slouží potřebám všem, kteří se nemohou zúčastňovat života našich obcí. Bez ohledu na místo bydliště nabízí zázemí a duchovní domov v rámci českého unitářství všem, kteří se zajímají o duchovní otázky.

Logo
© 2009 - 2016 Obec širšího společenství