Duchovní setkání

 

PŘIPRAVUJEME:

 


Smíření se světem
Víkendové setkání
pátek-neděle 26.-28. 1.2018,
Zimní víkendové duchovní setkání v penzionu Husita v Železné Rudě. Program bude zahájen v pátek večerním shromážděním, a ukončen v neděli dopoledním shromážděním. V sobotu bude na výběr z více programů, a večer tradiční společenský večer.
 
 

KONALO SE:

POTKEJ SVÉHO MOZARTA

 

Letní víkendové duchovní setkání z cyklu

Kořeny a křídla

13. srpna 2017, usedlost Bertamka, Praha 5

V nádherném prostředí usedlosti Bertramka, kde svého času pobýval W. A. Mozart, máme jedinečnou příležitost strávit víkend. Ponoříme se do historie, nejen mozartovské, abychom načerpali inspiraci pro přítomnost a čas budoucí. Svůj vnitřní život můžeme v symbolickém smyslu žít jako Mozart, nebo jako Salieri – je jen na nás, kterou cestu volíme.

Začátek: neděle od 10:00

Program sestává ze shromáždění v sala terreně s promluvou a hudbou W. A. Mozarta, možnost procházky rozlehlým parkem.

 


 

KONALO SE:

 

NAŠE A CIZÍ

zimní víkendové duchovní setkání z cyklu

Kořeny a křídla

3.-5. března 2017, Železná Ruda, penzion Husita

Pobyt byl věnován zahájení dalšího dvouletého projektu naší obce, nazvaného Kdo je tady cizincem. Zabývali jsme se především historickým, kulturním a společenským vývojem českého pohraničí, v duchovních shromážděních se pak zaměřili na otázky, zda, kdo a jak jsme na světě vítáni.

Podívali jsme se k Čertovu jezeru (zasněženému), ale také k mariánskému kostelu v Železné Rudě, skleněnému oltáři na Dobré Vodě, do obnovené synagogy v Hartmanicích a do původně románského kostelíka sv. Mořice nad Annínem, kde jsme se dokonce dostali i do interiéru a mohli vidět mimo jiné zdejší krásné gotické fresky.

 

 


KOLO ČASU

víkendové duchovní setkání z cyklu Kořeny a křídla

9.-10. července 2016, archeopark Praha-Liboc

V prostředí archeologického parku se nabízí bohatá inspirace ze života našich předků v dávných stoletích. Jak a co můžeme čerpat od těch, kteří nás v tomto světě předešli, abychom přispěli těm, kteří do tohoto světa přijdou po nás?

Začátek: sobota 10:00, zakončení: neděle, cca 14:00
Ubytovat se lze ve vlastních stanech (několik stanů můžeme i zapůjčit, ale je nutné se dohodnout co nejdříve) nebo v hlavním stavení archoparku (v takovém případě je nutné mít spacák a karimatku).
Jídlo budeme připravovat společně, i pro vegetariány, nebo lze individuálně, ve stavení je elektřina, voda, kuchyňka.

sobotní program:

- výlet po okolí
- posezení u ohně, společná večeře
- zpívání, hry, diskutování, sdílení

nedělní program:
- duchovní promluva
- společný oběd



 

Chrám přírody

 

 

vícedenní duchovní setkání z cyklu Kořeny a křídla

11.-13. března 2016, Svatoňovice v Českém ráji

 PROGRAM:

pátek 11. 3. -⁠ Chrám přírody

19:00-⁠20:30
Kulturně společenský program.

sobota 12. 3. -⁠ Posvátnost věcí obyčejných

10:00-⁠15:00  
Pěší putování krajinou kolem Sedmihorek a jejich léčivých  pramenů s doprovodným programem
18:00-⁠19:30   
Kulturně společenský program - sdílení našich představ o chrámu přírody.

neděle 13. 7. -⁠ Kořeny a křídla
9:00-⁠10:00
Co vetkává smysl tkanině života?
Shromáždění na počest zázraku zvaného život.

 
V sobotu 12. 3. se ve Svatoňovicích také uskutečnilo valné shromáždění OŠS.
 
Fotogalerii z akce najdete zde.
 

"Po stopách kocoura Mikeše"

aneb Člověk a divotvorná příroda

21.-23. srpna, Mnichovice

Člověk se v průběhu tisíciletí vymanil z područí přírody – podléháme někdy tomu dojmu. Ve skutečnosti naše propojení s přírodou stále trvá, ať už se jedná o flóru nebo faunu, a člověk, aby neuvízl v iluzi sebestřednosti, si musí tuto pravdu připomínat.
Pro druhý ročník našeho letního víkendového duchovního setkávání jsme vybrali město Mnichovice ležící v takzvaném Ladově kraji. Ano, obec Hrusice, odkud Josef Lada pocházel a kde tvořil, tak známá z jeho obrázků, se nachází jen asi čtyři kilometry od Mnichovic. Tak se nám také okamžitě nabídlo téma duchovního víkendu: Po stopách kocoura Mikeše.
Někomu možná může na první dojem připadnout málo spirituální, ale podíváme-li se na něj obecněji a pohledem člověka, který se zajímá o věci duchovní, najednou vidíme docela zajímavý obraz: zvíře s lidskými vlastnostmi, nadané nadpřirozenou silou, nad níž se ale vlastně nikdo moc nepozastavuje – jako by do našeho světa vlastně přirozeně náležela.
Svět pohádek, mýtů a příběhů, v nichž se v přírodě vyskytují nadpřirozené jevy, k lidským kulturním a duchovním dějinám odjakživa patří. Respektive dříve patřil více a u přírodních národů, tedy těch, co žijí v nejtěsnějším kontaktu s přírodou, patří v podstatné míře stále. Dnes je „civilizovaná“ společnost nastavená na jiné druhy vnímání, ovšem o to důležitější je si čas od času připomenout tento pozapomenutý či potlačený způsob nazírání na svět, v němž je příroda divotvorná. Stačí k tomu málo: jen najít si čas na pohled užaslého dítěte a dovolit racionální mysli, aby si odpočala. Pomůže nám to vnímat formy života, kterým říkáme nižší (například zvěř, rostliny) jako nám rovnocenné, možná nás přesahující. Uvědomíme si sílu, energii a význam metamorfózy, která svět zbavuje kategorií stanovených člověkem, rozmazává hierarchizující rozdíly a sceluje pohled na něj. V tomto úhlu pohledu je Země jediným živoucím organismem, plným zákonitostí, kterým z podstaty naší existence ve vztahu k vesmíru nemůžeme porozumět. Velké tajemství života, vesmírné existence je možná složeno z těchto – pro nás neviditelných – metamorfóz způsobených všeprostupujícím duchem života.
Vyústěním těchto úvah byl podtitul našeho setkání – Člověk a divotvorná příroda.
 
Základní rozvržení programu se v loňském roce osvědčilo, a tak jsme jej použili i tentokrát a provedli jen drobné změny. Celý program jsme v pátek oficiálně zahájili krátkým videopředstavením kraje, který jsme navštívili, a pak jsme se sešli při promluvě našeho duchovního. Byla věnována tématu Člověk izolovaný, konkrétně otázce: Kam jsme to došli? V průběhu promluvy jsme se pokusili symbolickým rozpuštěním soli v čiré vodě každý zbavit malicherných věcí, jimiž zatěžujeme svou mysl, přestože nestojí za to se jimi zaobírat. Řečeno slovy N. F. Čapka: cílem mělo být odtrhnout se od „krtčích hromádek“, k nimž jsme došli a nyní před nimi prodlíváme v domnění, že jsme nalezli vrchol hory, a pustit se dál na cestu za skutečnými vrcholy. V další části večera nám Miloš Hlávka zahrál blok svých písní, některé úplně nové a opět skvělé.
V sobotu jsme již tradičně prozkoumávali místní krajinu pěšky. To, že hlavním cílem byly Hrusice, asi nikoho nepřekvapí. Večer se pak konala přednáška Divotvorná příroda v evropském výtvarném umění a literatuře.
V neděli jsme zahájili den další duchovní promluvou Petra Samojského, tentokrát na počest největšího tajemství našeho života – budoucnosti. Ti z nás, kteří nespěchali domů, se pak ještě přesunuli do Velkých Popovic na prohlídku zdejšího věhlasného pivovaru (nejen duchovními věcmi živ jest člověk) a společný oběd.
Fotogalerii z akce najdete zde.
 

Staré a nové cesty

 

25.-27. července, Voticko
 

Koncem července jsme v Obci širšího společenství uspořádali první víkendové duchovní setkání. Po čtyřech letech, kdy pravidelně uskutečňujeme v průběhu roku okolo pěti jednodenních tematicky koncipovaných duchovních programů spojených s cestami krajinou, jsme chtěli vyzkoušet i tuto delší formu společné unitářské akce. Pod názvem Staré a nové cesty jsme připravili víkendový program věnovaný vnímání minulosti, přítomnosti i budoucnosti nás samých ve vztahu k okolnímu světu, našim kořenům, vztahům i cílům, představám a přáním.

Bydleli jsme (cca dvacetičlenná skupina) v penzionu v centru Votic a pro shromáždění jsme využívali buď zahradu, nebo příjemný historický sklípek zdejší restaurace. Páteční večer Ozvěny minulosti, volání budoucnosti vedl Petr Samojský v odlehčeném duchu; po cestě do Votic v horkém letním dni bylo na místě navodit uvolněnější atmosféru i humorem a programovou improvizací. Pro naši obec bylo důležité, že jsme mohli pokřtít v pořadí již čtvrtou vydanou knihu – Neviditelné inspirace, sborník z letošní konference věnované spiritualitě v lidské tvořivosti.

Druhý den jsme se vydali porozhlédnout okolní krajinou a pak i prozkoumat Votice samotné. Procházeli jsme místním mírně zvlněným krajem, který si stále uchovává atmosféru starých časů, typických polí a mezi nimi četného, ale nepříliš rozlehlého osídlení. Den byl věnovaný přítomnosti a tahle procházka krásně ilustrovala fakt, že pro pocit prostého štěstí někdy stačí jen vnímat své historické i duchovní kořeny spjaté se zemí, ať ve smyslu geografickém (domov a domov našich předků) či duchovním (nevyčerpatelná síla krajiny, tedy země pod námi, života kolem nás i nebe nad námi). Naše přítomnost potřebuje toto klidné „zázemí“, aby se mohla proměňovat v energii do budoucna. Večer jsme pak mezi sebou přivítali milého hosta Michala Kohouta, který sobotní téma Já – Ty – My & Tady – Teď završil přednáškou nazvanou Domov a krajina. Tou navíc uvedl téma budoucího dvouletého projektu OŠS.

Poslední část duchovního setkání pro nás připravil v neděli dopoledne Petr Samojský „na počest největšího tajemství našeho života – věčnosti“. Atmosféru promluvy i unitářských čapkovských písní s pro ně typickou tematikou zorného úhlu věčnosti výstižně prohloubil hrou na sitár. Kdo chtěl celé víkendové téma uzavřít určitým epilogem, ten se ještě mohl nechat inspirovat vybranými pasážemi z filozofie dějin Osvalda Spenglera, který se ve svém životním díle zkusil podívat na svět právě pohledem naší postkřesťanské západoevropské kultury / civilizace.

Zážitků bylo hodně a velkým přínosem setkání byla možnost hlouběji se navzájem poznat, protože po každém programu zbýval čas na společné debaty, ale i na rozjímání či odpočinek o samotě, dával-li tomu někdo přednost. A jak doufáme, tímto víkendovým setkáním jsme položili základ nové tradice víkendových duchovních setkání.

  

                                          


 

Země lidí

11. srpna 2013, Posázaví

Krásné nedělní ráno a v Praze na Smíchově stojí autobus. Postupně se navzájem vítáme s celkem dvaceti sedmi cestujícími, kteří si z nepřeberného množství možností jak strávit srpnovou neděli vybrali právě tenhle autobus a den prožitý ve společnosti dlouholetých i úplně nových přátel, které dočasně spojilo téma tohoto setkání: Země lidí.

V OŠS se snažíme hodně programů pro členy a veřejnost zaměřovat na udržitelný život, tedy na šetrné zacházení se životním prostředím a vzájemnou lidskou ohleduplnost, a tohle byl jeden z nich. Tématem nás „provázely“ úryvky z Exupéryho stejnojmenné knihy – Země lidí; každá část programu byla jedním uvedena. A protože nám připadá lepší bavit se o Zemi přímo ve volné krajině než mezi čtyřmi stěnami, odehrála se převážná část programu pod širým nebem. Nejprve jsme se ale museli dostat ven z velkoměsta – cílem bylo Posázaví.

Z vesničky Samopše jsme se již „po svých“ vydali na první část našeho výletu, k zajímavé, netradiční a svým způsobem až exotické stavbě Zeměnce. Tento obytný dům vyrostl (přesněji bych asi měla napsat „vrostl do země“) v loňském létě na slunném pahorku nad obcí Sedliště a jeho smysl tkví v tom, že byl postaven z převážné části z odpadových materiálů (staré pneumatiky, plastové i skleněné lahve a hliníkové plechovky) a je energeticky zcela samostatný. Elektrickou energii a teplo získává díky solárním panelům, pitnou i užitkovou vodu pouze z dešťových srážek, má vlastní kořenovou čističku. Ideálem by byla i potravinová soběstačnost jeho obyvatel, ale o tu se Zeměnka zatím nepokouší, neboť není obývána trvale.

Nicméně má i několik ovcí, kozu, maličký skleník a nevelký základ permakulturní zahrady – ovšem dvě posledně jmenované věci zatím spíše na ukázku toho, jak se dá tato idea dále rozpracovávat. Navíc je Zeměnka pohlednou stavbou. Koncepčně spadá do „rodiny“ Zemělodí navržených architektem M. Reynoldsem, které jsou na výše podobném principu budovány různě po světě. Bylo nám umožněno Zeměnku po pětičlenných skupinkách postupně navštívit a byl to pochopitelně skvělý zážitek, troufám si tvrdit, že pro všechny z nás.

Předtím jsme ovšem ještě na louce u Zeměnky formálně zahájili den duchovní promluvou věnovanou respektu k všem osobitým přístupům k životu, prokládanou hrou na sitár, rozjímáním a četbou pro všechny. Každý také dostal malou hliněnou nádobku (pocházející tedy přímo z těla Země), kterou si mohl během dne podle své fantazie naplnit – a plnilo se vesměs s nadšením!

V druhé polovině dne jsme pak podél řeky došli pěšky do města Sázavy. Nebylo to daleko, a tak nám zbylo dost času na ještě jedno delší zastavení. Jako základna pro ně nám posloužila jakási dříve možná vyhlídková dřevěná terasa u řeky, nyní oáza mezi spoustou kopřiv a vzrostlé vegetace říční nivy. Vešli jsme se na ni i přes určitý prostorový diskomfort všichni a chvíli se společně věnovali myšlenkám moudrých i umění – dostalo se nám trochu hudby i divadelní recitace. Tím se v podstatě uzavřel plánovaný program a závěr dne se odvíjel již spíše podle individuálních potřeb a zájmů každého z nás. Někdo navštívil Sázavský klášter, další se těšil na pivo a popovídání o čerstvých zážitcích, jiní (ti nejmenší) třeba na zmrzlinu.

Zajímavé na tomto setkání bylo, že ze všech našich putování, jež se v posledních třech letech uskutečnila, poprvé (byť těsně) převážili neunitáři nad našimi členy. Snad to naznačuje, že se pomalu přibližujeme jednomu z od počátku stanovených cílů, totiž oslovovat aktivitami naší obce i zájemce zvenčí – každého, komu je unitářské směřování blízké a má otevřenou mysl bez předsudků.   

                                          

 

 

Obec širšího společenství slouží potřebám všem, kteří se nemohou zúčastňovat života našich obcí. Bez ohledu na místo bydliště nabízí zázemí a duchovní domov v rámci českého unitářství všem, kteří se zajímají o duchovní otázky.

Logo
© 2009 - 2016 Obec širšího společenství