Širší společenství

ve středu ve 13:50

Souhlas. Sice je jasné, že se toho dá zneužívat, ale až moc často lidé soudí a odsuzují druhé, prostě kohokoliv, kdo má jiný názor a priority. Je strašně snadný říct že jsou plevel a chtít se jich zbavit. A nechovají se k nám lidi jako Babiš jako k pleveli? Proto je dobré to zdůraznit, že nikdo není plevel. Je to přece jenom metafora.

Marek

v úterý v 19:33

Petro, máš určitě pravdu. Ono jde vždycky tak trochu o to, jak moc se svým pohledem přibližujeme nebo oddalujeme, třeba jako při práci s dalekohledem nebo mikroskopem. Za sebe bych nechtěl říct, že výkřikem nikdo a nic není plevel se nechám ukousat přemnoženým hmyzem nebo že nevypleju záhon. Ono je to všechno o poměrech, situaci a hranicích, jak píšeš. Osobně věřím, že ta hranice je nutná, ale zároveň že je posuvná, to podle okolností a situace.

Petr Samojský

v pondělí ve 20:42

Někdy si sama připadám jako plevel. Věci, na kterých mi hodně záleží, nedělám dobře a je pro mě strašně těžké, ne-li nemožné, to změnit. Možná někdo dosud nedocenil moje klady, doufám, že nějaké přece jen jsou. Vím, že píšu trochu pochmurné příspěvky, ale tak na tom prostě už delší dobu jsem, a snad je tady prostor, kde to můžu sdílet. To někdy může pomoct. A potom: když pracujeme na zahradě (v jednom z nedávných Slov na cestu se mluvilo o práci na zahradě jako modlitbě), prostě se setkáváme s tím, že v určitém kontextu jsou některé rostliny ty, které tam chceme mít, a některé jiné jsou ty, které tam mít nechceme - a ještě to nemusí znamenat, že si kopřivy natrhané někde za humny nebudeme chtít dát do velikonoční nádivky nebo si z nich uvařit čaj. Ale zeleninu nebo květiny, které pěstujeme, by kopřivy mohly zadusit, proto je na záhonu nechceme. To přece k práci na zahradě patří. Podobně některých lidí si vážíme, protože si jako unitáři přece nějak vážíme všech lidí, ale přátelit se s nimi nemůžeme, protože jsou prostě úplně jiní než my a protože by na nás třeba působili negativně. Nehodí se do naší zahrady. Dobře, slovo plevel nemusíme používat, ale jsem přesvědčená, že někde musí být hranice mezi tím co v dané situaci chceme, a co nechceme. Mám sklon relativizovat, asi je za tím potřeba vyvolat diskusi. Petra M.

Petra M.

v pondělí ve 12:07

Další myšlenka: možná si vzpomenete na Slovo na cestu před rokem, které bylo věnováno "plevelu" pampelišce?

Petr Samojský

v neděli v 15:22

Jasně, to je přesné, a tak právě jdu "docenit" potočnici, jeden z "plevelů", který jsem marně hledala v okolí naší zahrady, a tak si ho prostě musím vysít na záhon!

Týna LK