Zprvu se mi to zdálo jako jednoduchý úkol. Shodou okolností se mi dostal do ruky časopis Hlas mučedníku s článkem Petra Jaška o jeho zážitcích ze Súdánu.(Upozorňuji, že je to čtení pouze pro skutečně silné a odolné povahy.) Pak mne při sušení sena chytil ischias a já jsem si uvědomil, jak moc je náš vztah k Bohu závislý na naší okamžité situaci. Prostě nastanou chvíle, kdy už nás Bůh přestává zajímat a jsme už jen sami se sebou. To jsou případy, kdy se nějaká metafora hledá jen těžko. Je pro mne jisté, že nelze mít reálně „svého“ Boha a je otázka, zda lze reálně Boha nějak chápat. Jinými slovy, každý si svého Boha maluje v principu sám a nanejvýše se nechává ovlivnit někým, kdo mu svoji představu o jeho Bohu předává. Takže bych mohl napsat, že co člověk, to nějaký obraz nebo metafora jeho Boha.

Jako připomínku ke Středníku jsem navrhoval z písní, které tam odezněly, vytvořit CD. Zatím jsem k tomu u Petra nenašel pochopení.

Pavel O., 13. 6. 2021