Středník: Když pravda bolí

Otázka: Jak se zachováš při střetu s člověkem, který si sveřepě trvá na svém?

Zaujal mne ten poslední středníkový výrok jak řešit nepravdivé pravdy. Před časem už jsem nějaké pojednání o pravdě napsal: pravda je zkratka pro pravdivý výrok, a tak se to slovo běžně používá. Výrok může být pravdivý nebo nepravdivý a mohl by se v tomto případě nazývat nepravda, a pak by se mohlo říkat: to je pravda nebo nepravda. Slovo nepravda se ale nevžilo a spíše se používá slovní spojení to nemáš pravdu.

Pokud jde o spory o pravdu, tak ještě hraje roli spojení výroků s časem, jinak se bude diskutovat o něčem z historie byť třeba nedávné, ze žhavé současnosti a nebo o výrocích o vzdálené budoucnosti.

Pokud jde o to, jak se chovat v případě, že jsme si jisti nepravdou oponenta, to asi bylo vysvětleno dobře a vyčerpávajícím způsobem. Můžeme se však dostat do situace, kdy nějakou svoji pravdu musíme hájit nebo prostě jen hájíme. Jak se chovat v případě, že nám někdo tu naši pravdu chce vzít?

Občas jsem k tomu použil známý případ z historie o výrocích Galilea Galileiho, kterému bylo inkvizicí vyčítáno tvrzení, že se Země točí. I když pro Galilea to byla jasná pravda, nakonec odvolal, protože tahle pravda mu za upálení nestála a neměl za sebou žádnou veřejnost, která by ho v jeho tvrzení podporovala, tak to celkem rozumně a správně vzdal. Jiné podobné tvrzení připisované Puškinovi si pamatuji v ruštině: Veleniju božu, o muza, buď poslušna i ně osporivaj glupca. Jednoduše česky nehádej se s hlupákem.

Nevím, jestli je to pro nás dobrý příklad, opakem byl Jan Hus, který se pod tlakem svých veřejných kázání svých pravd nevzdal, až do tragického konce.

Pavel O.,19. 5. 2021