|
Pozdvihněme svou mysl k oněm tajům života, který námi proudí z
bezpočetných životů, z veletoku života vesmírného. Co slz bylo prolito,
aby byly možné naše radosti, co úzkostí, aby se nám volněji dýchalo, co
obětí, aby nám vzešla svoboda. Co námahy bezpočetných tvorů, abychom my
dále a lépe mohli domýšlet smysl svého života.
Proto naše láska a
vděčnost spěje ke všem těm, kteří za nás trpěli a pracovali a zanechali
nám své odkazy. A když loučit se budeme s tímto tělem, s touto dílnou
naší lidskosti, přejeme si, abychom více zanechali než jsme přijali; aby
život byl o ten náš úsměv a o tu naši poctivou snahu bohatší; aby naše
láska hřála dál a obohatila svět novým zábleskem sympatie.
Kéž od této
chvíle každý pokrm, který budeme přijímat, je nám svatým pokrmem, svatým
přijímáním nových prvků života a nové síly k novým činům. Kéž mysl naše
vždy jasně postřehuje význam této svátosti denního přijímání pokrmů a
proměňování jich v nový život. Kéž jsem si vždy vědomi živých svazků,
jimiž každý pokrm nás váže s lidmi, s přírodou a s Bohem. |
