|
Uctíval jsem Boha vzdáleného, zůstával vzdálený. Začal jsem milovat
člověka blízkého, a Bůh se mi přiblížil.
S rozčilenou myslí a v
napětí svalů jsem stíhal mír, a neklid vzrůstal přívalem. Mysl se
utišila, napětí povolilo, žádosti umlkly a z hlubin duše mě vítal mír.
Zápasil jsem s bolestí a bolest mě přemáhala; klidně jsem jí nastavil
tvář u vědomí přítomnosti Nejvyššího, i prošla tiše jako stín a mysl
připravila pro radost.
Našel jsem radost. V
svatyni duše jsem ji skrýval a ona zmírala. Srdce jsem otevřel a ona
ožila znovu. Vrací se, když ji vysílám, odchází, když ji chci držet pro
sebe.
Čekal jsem na věčnost, a
ztrácel jsem dny, žiji ve věčnosti a každý den je novým ziskem. Mysl
moje obepíná věčnosti a vesmírné dálavy, nemohu se oddat nudě a
všednosti.
Svátečně vítám každý duchovní zážitek jako pozdrav z nových
světů, jako políbení mého Boha.
|
