|
Kéž cítíme, že lidstvo může se státi laskavějším,
moudřejším a opravdovějším než je dnes. Kéž neztrácíme víry v jeho nejlepší
život. Kéž proniká nás vědomí, že takový život může nastat jen tehdy, když
my sami staneme se laskavějšími, moudřejšími a opravdovějšími než jsme
dosud. Kéž si uvědomíme, že mimo našich bližních a nás nemůže býti ctností,
ani lidské krásy a něžných pozorností. Kéž necháme dobro, jež je v nás, se
projevit. Kéž je neomezujeme a neskrýváme. Kéž vychází od nás k těm, již
jsou vůkol nás, pochopení pro život, jak jest cenný a jak má býti chráněn s
oddaností a něhou jako dítky před úrazem a jako květiny před mrazem.
Z hlubin našich
nejdražších snů kéž budujeme svůj ideál. Kéž sloužíme tomu ideálu věrně, a
nedáme jej zkazit neb znetvořit ničím. Kéž je bohatý ryzostí, srdečností a
vznešenou cudností, krásný v síle a vítaný v svém projevu. A časem svým kéž
přinášíme dary na jeho oltář; rozšiřujeme jej a činíme jej žádostivějším.
Tak aby dobro přicházelo na svět skrze nás a lidstvo přikročilo o stupínek k
uskutečnění ideálů. Kéž konáme tuto božskou službu jsouce věrni své vyšší a
lepší jsoucnosti. |
